Novinky, články, reportáže
Když se některé plány zhroutí, nemusí to nutně znamenat úplný konec všemu. Tak by se asi dal popsat okamžik z počátku letošního května, kdy po jedné ze svých jarních jízd zůstal v déle trvající opravě přehřívače valašskomeziříčský stroj 433.002. Na sobotu 23. 5. 2009 s ním byly v režii Kroměřížské dráhy, o. s., plánovány již tradiční jízdy na regionální dráze SŽDC a číslem 305 v Úředním vydání jízdního řádu označené, ale normálně řečené lokálce Kroměříž – Zborovice.V její blízkosti se u příležitosti Mezinárodního dne dětí koná akce Procházka lesem plných pohádek. K tomu patří jak historická vlaková souprava, tak i historické autobusy, které malé účastníky na místo dovezou. Z takové techniky pak mají rozzářené oči nejen malí caparti, pro které je tento podnik určen, ale i jejich tatínci, kteří také někdy zůstávají velkými kluky a rádi se pokochají i takovými velkými hračkami.
Jako náhradní řešení bylo přijato nasazení dnes již historické motorové lokomotivy Českých drah T 466.0007 (administrativně CZ-ČD 92 54 2 735 007 – 7), která se chopila čtveřice vozů řady Be a spolehlivě odvozila tři páry mimořádných osobních vlaků mezi Kroměříží a Zborovicemi. Drobné závady si modrá „sedmička“ vybrala už den předtím, při přepravě z domovského Brna.
T 466.0007 se vyhřívá v paprscích ranního sluníčka v objektu depa v Kroměříži
Zborovická lokálka je přibližně z poloviny vedena rovinatou Hanou, ale její druhá část je položena ve zvlněném terénu severního úpatí Chřibů, takže o zlomy v niveletě, oblouky či malebná zákoutí zde není nouze.
T 466.0007 mezi Zdounkami a Skržicemi při prvním návratu do Kroměříže
Navíc na této trati není řada T 466.0 (735) ani zdaleka poprvé – naopak. Když se v roce 1976 obnovila strojní služba ve Strojové stanici Kroměříž po té, co se přestěhovala ze sousedního Hulína, kde se začal budovat objekt Traťové strojní stanice, přišly sem tehdy i zcela nové stroje T 466.0096, 097 a 098, později doplněné o další (např. 085, 270, 272). A „pielstici“ ze stavu LD Břeclav tak opanovali místní nákladní dopravu jak do Zborovic, tak do Kojetína, Tovačova, Hulína a Osíčka. Sloužili zde až do května 1992, kdy se kroměřížská služebna dostala do područí LD Valašské Meziříčí, které zde nasadilo „svoji“ řadu 742.
T 466.0007 v liduprázdné krajince u Skržic
Jednou ze zajímavostí této akce bylo i zastavování mimořádných vlaků na zastávce Skržice, která je prakticky v pustině, mimo lidská osídlení. Pro tuto příležitost byla vysekána tráva, protože zde již žádný vlak léta nezastavuje, ačkoliv nadále figuruje v jízdním řádu.
Příjemným okořeněním bylo nasazení trojice klasických autobusů, které se těšilo značnému zájmu. Nejstarší z nich, ŠKODA 706 RO, představoval poválečnou obnovu výroby a tehdy nové pojetí konstrukce.
Autobus 706 RO projíždí ulicemi městečka Zdounky
Generačně mladší a vzhledově velmi vyzrálá, byla Karosa 706 RTO Lux, tedy dálkové provedení s vysokými sedačkami, jednokřídlými dveřmi a prosklenou boční částí střechy. Na řešení designu se podílel i ing. arch. Otakar Diblík, na železnici známý výtvarnou předlohou legendární „laminátky“.
Dálkový „erťák“ 706 RTO se rozjíždí na křižovatce ve Zdounkách
Stejné určení měla i nejmladší Karosa typu ŠD 11, u níž se dnešní střední generaci ani nechce věřit, že už také patří minulosti. Její vzhled ale rozhodně nenapovídá, že zakrátko uplyne již půstoletí od dokončení prvního prototypu této typové řady !
Elegantní „ešdéčko“ projíždí lipovou alejí u nádraží ve Zdounkách
Polodenním programem však příležitostné nasazení modrého „pielsticka“ na Hané ještě nekončilo. Příjemným vedlejším produktem jeho návratu bylo při zpáteční cestě do Brna zastavení v Kojetíně, kde se odstavila dvojice „rybáků“ a naopak se dobral jeden služební vůz řady Daa-k. Takto byla sestavena poměrně stylová souprava, jakou bylo možno v delším provedení vídat na jihomoravských lokálkách Otrokovice – Gottwaldov – Vizovice a zejména Hodonín – Zaječí a Hodonín – Holíč nad Moravou, kde stroj T 466.0007 počátkem roku 1974 zahajoval svoji službu.
T 466.0007 na konečné v Tovačově, připraven k odjezdu do Kojetína.
Cílem cesty dalšího mimořádného vlaku byl Tovačov, městečko ležící na konečné stanici zdejší 11 km dlouhé lokálky, kde je od května 1981 zastavena pravidelná osobní doprava. Dodejme, že trať stále žije nákladní dopravou – ovšem i ta zaznamenala značný pokles, nakládka v okolních stanicích strmě klesla až na dno a zůstala tak už jen doprava ucelených vlaků se štěropísky, které se loží na vlečce ve Skašově.
Idylické prostřední stanice střídá rozsáhlý průmyslový objekt tovačovské betonárny.
Skašovská vlečka je zaústěna do Odbočky Lobodice a kromě nedělí ji obsluhuje společnost ČD Cargo s dvojicí lokomotiv řady 742. Ložilo se i tohoto dne, kdy se soupravy pozdravily v odbočném Kojetíně. Odpoledne se však lokálka neuložila k spánku, ale přejezdníky rozezvučela jízda mimořádných vlaků. Místním obyvatelům tato skutečnost samozřejmě nezůstala utajena a došli se na ně rádi podívat.
T 466.0007 pózuje v nákladišti a zastávce v Lobodicích
I na této trati připoměla lokomotiva dnešní řady 735 její dlouholeté působení. Zatímco doprava „sypáků“ patřila přerovským „sergejům“ a později „čmelákům“, čilá místní nákladní doprava a v prvních letech ještě i vozba smíšených vlaků, náležela právě jim.
Poslední zastávka mimořádného vlaku s lokomotivou T 466.0007 před Uhřičicemi
Na závěr se sluší poděkovat organizátorům za hladký průběh akce, s nimiž mají na této „zapomenuté“ trati již nemalé zkušenosti. Díky !
Autor textu a foto: Leoš ,sprc. :
