Stránka venovaná železnici, fotografiám a zaujimavostiam zo sveta železnice

Po roce se opět opakovala turisty, pěšími i bicykly vybavenými, vyhledávaná akce s názvem „Pálavský okruh“. Název výstižně definuje trasu série spěšných vlaků z Brna přes Hrušovany nad Jevišovkou a Boří les do Lednice, odsud zpět do Bořího lesa a přes Břeclav a Hrušovany, ovšem tentokrát těch u Brna na I. tranzitním koridoru SŽDC/ČD zpět do Brna. Na této trase se obkrouží zdáli viditelné malebné vápencové pohoří Pavlovské vrchy, zkráceně Pálava.

Největším lákadlem je samozřejmě podoba soupravy, tvořená dvounápravovými vozy řady Be, doprovodným vozem řady Ds a na konci soupravy zářila pětice přípojných vozů řady Bmx. V čele stanula loni opětovně zprovozněná parní lokomotiva 475.101 z roku 1947, která se po letech nečinnosti probrala k muzejnímu životu právě před dvaceti lety. Dnes je muzejním vozidlem Českých drah a byla zařazena mezi Národní kulturní památky – což je u vozidel a techniky vůbec věci jistě neobvyklá. Sp 1924 „Pálavský okruh“ vyrazil v 9:05 z jihomoravské metropole, v Hrušovanech n. Jev. „zlomil“ číslo na Sp 1925 a po přeloženém křižování ve Valticích dorazil s půlhodinou zpoždění do dvoukolejné stanice Boří les. Tam už čekal další muzejní brněnský stroj T 478.1001 (751.001), který převzal pětici „dlouhých balmů“ a jako Sp 1922 s nimi vzápětí odjel do Lednice.

Mezitím dobrala parní lokomotiva vodu, objela soupravu „rybáků“ a půlhodinku na to jela s kmenovým číslem 1924 do Lednice také - tendrem dopředu, třicetikilometrovou rychlostí. Na malebné konečné stanici však příliš dlouho nepobyla, protože ji čekala cesta coby Sp 1927/1926 do dalšího místa – do Valtic a Mikulova, čímž se elegantně obsloužily zdejší města, plná pamětihodností.

„Šlechtična“ či „pětasedma“ 475.101 odjíždí z Lednice a je zachycena na stoupání u Nového dvora.

Ačkoliv se akce setkala se značným ohlasem a zájmem o svezení, není pokračování této tradice jisté – jako červená nit s táhne financování tohoto podniku, ale také technický stav lednické trati, jejíž vyschlé pražce by už také mohly vyprávět z hloubi svojí dlouhé paměti.

Moje poděkování patří kolegovi Milanu Vojtkovi, který mi v krásný májový den nabídl místo ve svém voze a umožnil mi tak pořízení záběrů, bez dopravního prostředku jen sotva zvládnutelných.