Dnes je: 29.03.2024 Meniny má Miroslav
Používateľov online: 91 Používateľov v sekcii
Články a reportáže: 3
Registrovaných: 0 Anonymných: 91 Viac ...

Novinky, články, reportáže

Autor: : admin
Dátum zverejnenia: 11.08.2008 0:00:00
Zobrazení : 4377

 Letní pohoda, dlouhé dny a různé sezonní akce přímo vybízejí k cestám. Všechny tyto předpoklady potřebuje zdlouhavá, ale krásná cesta do odlehlého a zapomenutého, leč krásného kraje severovýchodního Slovenska. V drsné krajině Laborecké vrchoviny, v Chráněné krajinné oblasti Východné Karpaty, se nachází jeden z nejzajímavějších hraničních přechodů. Ano, řeč je o již opakovaně oživlém přechodu přes Lupkowský průsmyk.


           Zdejší historie je dlouhá a bohatá. O výstavbu První Uhersko-haličské železnice se zasloužili nejen místní podnikatelé, ale i stát. Strategicky trasovaná železnice se v dnešních Michaľanech napojovala na Tiskou dráhu a přes Trebišov, Humenné a Medzilaborce vedla do Przemyślu. Tam byla jedna z největších rakouských posádek a pevností, ležících navíc blízko ruských hranic. Hranici tehdy duálně rozdělené rakousko-uherské monarchie dvoukolejně stavěná železnice protnula v Lupkowském průsmyku. Samotná hranice byla a je ukryta ve vrcholovém tunelu, který se stal nejen symbolem trati, její ekonomickou pohromou, ale pak i místem, kudy doslova procházely středoevropské dějiny 20. století. Železniční doprava skrze tunel byla zahájena se zpožděním 31. 5. 1874. Tunel je 416 metrů dlouhý, dvoukolejně stavěný, ve stoupání přes 20 promile, z toho 234 metrů je slovenském (uherském) území, menší část 182 metrů je na polském (rakouském) území. Původně byl delší, ale část portálu byla při jedné z oprav stržena, posunuta a zůstaly jen zárubní zdi.  

            Právě obranné důvody a válečné strasti poznamenaly podobu tunelu a blízkého okolí. Už v roce 1914 tunel za sebou poškodila ustupující císařská armáda před postupem carských vojsk. Ještě předtím tudy rukoval na východní frontu český spisovatel Jaroslav Hašek, který ji později ztvárnil ve světoznámém románu o dobrém vojákovi Švejkovi, jehož děj se v blízké Radvani a Sanóku také odehrává. Válečná léta poznamenala i nehoda lazaretního vlaku, který se mezí Palotou a Vydraní srazil s protijedoucím nákladním vlakem a zahynulo zde přes 140 vojáků. Také léta druhé světové války se zde krutě podepsala, když nejprve v září 1939 strhli Poláci část tunelu po napadení Německem. Jeho vojáci si tudy ale později cestu našli, ale tunel nesloužil příliš dlouho, protože v roce 1944, když už Němci ustupovali před Rudou armádou, tunel opět zavalili. Tehdy ženijní jednotky postavily přeložku mimo tunel, přičemž objízdná trasa byla dlouhá 3,5 km, měla sklon až 40 promile a velmi malou výkonnost. Ovšem až do Humenného vedla na podzim 1944 širokorozchodná železnice. Tou také v dubnu 1945 docestoval na čs. území prezident republiky Edvard Beneš, aby následně podepsal Košický vládní program a do Prahy docestoval symbolicky od východu. Po osvobození došlo k další obnově a opravě tunelu do nynější podoby. Slavnostně byl otevřen 7. 11. 1946, ale zůstalo jen u toho. Následky válečného běsnění ještě doznívaly a zdejším pohraničím se na západ probíjeli příslušníci Ukrajinské povstalecké armády – neblaze proslulí Banderovci. Nepatřili k vítězné straně a nechávali za sebou řadu mrtvých a spoustu škod. Proto nemohl konec 40. let patřit rychlejší obnově. Navíc polské úřady se pomstily zdejším starousedlíkům rusínské národnosti, Lemkům. Za to, že se u nich Banderovci schovávali, byli vysídleni k Baltu a jejich vesnice se srovnaly se zemí. Na tehdejší  československé straně se začalo jezdit do zastávky a výhybny Vydraň a zastávky Palota. Jídzní řád sice měl výchozí bod jménem Zastávka Víťazstva-Polustonok pobedy, ale k někdejší zastávce Palota-chata, kde bývala celnice, žádný osobní vlak nejezdil. Konečně v roce 1974 začala tranzitní nákladní doprava i oživená příhraniční osobní doprava, která od roku 1977 opět končila na zastávce Medzilaborce-mesto. Nakonec byla po necelých 15 letech zastavena i doprava nákladní a nejdále se zajíždělo na vlečku Strojlabu, zapojené 1 km za Medzilaborcemi-zastávkou, jejíž obsluha skončila v roce 2002.

            Začátek 90. let znamenal obnovu a rozšíření vztahů i mezi bývalými zeměmi východního bloku – či chcete-li socialistického tábora. Ze Slovenska byl nejprve obnoven přechod ze Skalitého do Zwardoně PKP a pak přišel na řadu daleko obtíženější úkol, obnovit přechod Lupkowským průsmykem. Léta zanedbaný, zpustlý, dlouhý, v náročném terénu trasovaný. Ale stále kompletní a teoreticky sjízdný – tak by se dal asi charakterizovat. Po uzavření mezistátních dohod došlo k velkoryse pojaté rekonstrukci, po níž byl přechod 3. 6. 1996 slavnostně otevřen. Zpočátku jen pro nákladní dopravu, která zde měla a má hlavní slovo. V prvních letech tři páry přes hranici, v čele vlaků těžkých 1150 resp. 1500 tun z Polska na Slovensku burácela přípřež lokomotiv řady 751 či spíše 752 a na postrku ještě třetí. Po roce 2000 se počet snížil na dva páry a dvě lokomotivy. Na podobě osobní dopravy se nemohly obě strany dohodnout a i když se tak později stalo, je to na její podobě silně znát. Až od 27. 6. 1999 začaly jezdit dva páry dálkových osobních vlaků Humenné – Sanók, ovšem s takovými časovými polohami, že kromě místních, nebo zde ubytovaných neměly příliš mnoho šancí na úspěch. Po otevření silničního přechodu Laboreckým průsmykem (Palota – Radozsyce) na podzim 2003 došlo k dalšímu kroku, totiž zrušení dálkových vlaků, na něž navázal jízda motorového vlaku z Humenného do Lupkówa a protijedoucího typického polského „motorového“ vlaku ze Zagorze. O rok později už šlo jen o relaci Medzilaborce – Lupków, navíc jen o letní sezónu a to ještě dny pátek – neděle. V této podobě funguje zdejší doprava i v nynějším GVD.

            Nedávný vstup do schengenského prostoru a tedy otevření hranic, potažmo konec striktního, přísného a upjatého úřadování polské Straźe graniczne (SG) byl jednoznačnou výzvou podívat se k tomuto legendárnímu místu znovu, v klidu a bez asistence ozbrojených sil. Navzdory předpovědím počasí a čím dál horšímu mezistátnímu spojení i na česko-slovenských přechodech, jsme v polovině července našlápli batohy náhradním oblečením, obuví, zásobou jídla a pití a samozřejmě nezbytnou aparaturou. Paradoxně nejlepší spojení se nabídlo přes odlehlý a klidem spící Vlárský průsmyk, který sice nemá tak pestrou historii, ale kdyby mohl vyprávět, tak bychom se také něco zajímavého dověděli. S mezipřistáním v Margecanech, Košicích nejprve míříme do Veľkých Kapušan. Zde se dočkáme malého zklamání, pokračování jízdy osobních vlaků do Maťovců se provádí už jen u jediného poledního obratu. Po setmění přijíždíme do Medzilaborců a po chvíli uleháme v osvědčeném Penziónu Šport. Ráno zjišťujeme dopravní situaci – a ne nadarmo, protože ranní nákladní vlak pojede jen strojně. Takto na něj počkáme pod opuštěnou rakouskou celnicí před Lupkówem, kam nás doveze ranní osobní vlak. Dopoledne je pak velmi klidné – z vnitrozemí přijede nejprve „sulzerem“ tažený nákladní vlak, čítající sedm vozů. Dopolední obrat do Medzilaborců je odřeknut, „sulzer“ se vrací strojně a čeká se na další nákladní vlak. Po spojení zátěže se s půlhodinovým náskokem vypraven nákladní vlak na Slovensko. Spoustu volného času využíváme k prohlídce zpustlé krajiny, zbytkům prohlídkové věže pohraničníků, naprosto úžasné geometrii svršku, který si vyžaduje rychlost 20 resp.10 km/h, ale hlavně k exkurzi legendárního tunelu. Z obou stran, jak jinak. Strážní domek a jeho přístřešek s lavicemi pod tunelem využíváme pro odpolední piknik. Po někdejší uherské a později čs. celnici zde už není ani památky a jen podle fotografie nacházíme přibližné místo, kde stávala, než se ocitla v cestě poválečné přeložky, zvané „Čertova smyčka“ či „Ďábelská dráha“. Po náležitém zdokumentování průjezdu tranzitního nákladu do vnitrozemí a pamětních desek na slovenském portálu se vracíme zpět a vyčkáváme příjezd druhého, tedy odpoledního vlaku. Kolem půl páté odpolední se setkají slovenský vůz řady 810 a polská lokomotiva řady SP 32 s jedním vozem řady Bdmnx, vymění se těch pár cestujících a obratem jedou zpět. I my se spokojeni se vracíme do Medzilaborců a ráno se pokoušíme o další nenásilné dobytí Lupkowského průsmyku. Situace v nákladní dopravě je opačná – ze Slovenska jede kratší náklad, na který již čeká polský stroj řady ST 43. Ovšem v opačném směru nejede ani kolo a tak je dopolední vlak do Medzilaborců opět odřeknut. Snad sezónní pokles, celozávodní dovolené – to má vliv na přechodný pokles. Nevadí, své jsme si zvěčnili. Nejprve ranní pózování polských lokomotiv, když osobní vlak doveze stroj řady SU 42, který se svými olbřímími světlomety zapózuje vedle „sulzera“. Po krátkém posunu se uvolní vjezdová kolej a po chvíli přijíždí nákladní vlak ze slovenské strany. Jeho klidný průjezd nesledujeme odnikud jinud, než z prohlídkové věže SG. Kdepak je jejím příslušníkům konec ? Po vjezdu jde výpravčí osobně přestavit výměny a takto připravuje odjezd pro osobní vlak směr Medzilaborce. Také toto ráno zde nejel nikdo „tranzitovat“, zato výletníků jako my bylo na dvě desítky. Pro malé špunty to byl určitě zážitek, když je „majster“ a „gazda“ pozvali do „kuchyně“ a ukázali jim průjezd tunelem a vůbec překrásnou okolitou krajinu. Kdo ví, třeba budou i oni později vzpomínat na to, jak tudy jezdíval osobní vlak do Polska. Protože ve stávající podobě to nemá příliš šancí na přežití. Po 36 hodinách i my opouštíme kraj Andyho Warhola, kraj pravoslavných kostelů, kraj vlků a medvědů a doufáme, že když sem někdy příště zavítáme, tak zde najdeme horský přechod stále funkční a živý.         


Objíždění lokomotivy SP 32-073 PKP od ranního vlaku Zagórz – Lupków v cílové stanici, kterou dobře definuje prohlídková věž pohraniční stráže.

Opatrný vjezd humenského motorového vozu 810.584 ZSSK do Lupkowského tunelu z polské strany.


Pohled na krajinku kolem polského portálu – vlevo předvěst vjezdového návěstidla, vpravo typické betonové telefonnní sloupky. Uprostřed dole se krčí samotný tunel.


Detailní pohled na polský portál, kde je patrná snesená část tunelu. Zůstala jen část ostění, tvořící zárubní zdi.


Opačný pohled ven do Polska, v pozadí budova někdejší rakouské celnice.


Poslký způsob opravy poškozeného tunelu – vadný tunel byl vyzděn ještě jednou vrstvou zdiva, čímž se jeho profil znatelně zmenšil.

Takto je v tunelové rouře znázorněn průběh polsko-slovenské státní hranice. Podle kamenů je zřetelné, že je hraničník zasazen v původní obezdívce s větším, zatím dvoukolejným profilem.


Krásný výhled do slovenského vnitrozemí. Vpravo býval výhled na uherskou celnici a portál byl doplněn dřevěným protisněhovým přístřeškem.


Celkový pohled – známější podoba Lupkowského tunelu ze slovenské strany. Jak vidno, na obou stranách je poměrně nízké nadloží.


Pamětní deska, připomínající poválečnou obnovu. Přes 60 let starý nápis praví „Čo germanska zloba zničila, bratská ruka sovietskej armády postavila“.


Starý československý státní znak s dvouocasým lvem, korunkou a slovenským dvojitým křížem na trojvrší a datum slavnostního znovuotevření. Více asi netřeba dodat…


Azbukou a v ruštině napsaná obdoba oslavného nápisu na paměť osvoboditelů a obnovy.



O půlstoletí mladší a daleko méně čitelnější pamětní deska z roku 1996, připomínající opětovné zprovoznění.


Dopolední čekání lokomotiv 752.028 a 751.194 ZSSK Cargo na zátěž v polském Lupkówě.


Polský „sulzer“, neboli ST 43-228 přiváží do Lupkówa první zátěž z vnitrozemí, určenou na Slovensko.


Čekání slovesnkých lokomotiv na další přísun tranzitní zátěže.


„Sulzera“ hlídá zdivočelý pes, kterých je zde, stejně jako bezprizorních koček, docela dost.


Klid v odlehlém koutě Slovenska narušuje stroj 751.194 ZSSK Cargo, který právě vyjíždí z Lupkowského tunelu.


Celkový pohled na prostor u tunelu. Vlak minul poslední metry desolátního polského svršku, vlastní samotíží zvyšuje rychlost a na spádu záhy brzdí, aby nepřekročil maximum 60 km/h.


Od Noweho Lupkówa do Lupkówa vjíždí odpolední vlak ze Zagórze, opět veden lokomotivou SP 32-073 PKP.


Doslova mezistátní setkání na lupkowském nádraží, vůz 810.380 ZSSK je již opatřen novým korporátním nátěrem ZSSK, a. s.


Ranní nákladní vlak je připraven k odjezdu z Medzilaborců do Lupkówa, na postrku 752.028, v čele 751.194 a vedle postává vůz 810.364.


Pózování polských lokomotiv ST 43-228 a SU 42-527 v Lupkówě.


Nadhled do liduprázdné krajiny a pohled na vjíždějící nákladní tranzit do pohraničního Lupkówa.


Setkání vozidel 751.194 ZSSK Cargo a 810.380 ZSSK ve stanici Lupków PLK.  


Autor: Leoš Tomančák
Zpravocal: TheoKojak

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
Príspevkov: 14
11.08.2008 9:02 11.08.2008 9:02
Re: Přes Vlárský průsmyk k Lupkowskému průsmyku

:super: paradny prispevok :super:

skoda,ze som o tom nevedel urcite by som sa pridal

Zvolen
Príspevkov: 52
11.08.2008 10:07 11.08.2008 10:07
Re: Přes Vlárský průsmyk k Lupkowskému průsmyku

:super: :super: :super: :super: :super:

Príspevkov: 874
11.08.2008 11:16 11.08.2008 11:16
Re: Přes Vlárský průsmyk k Lupkowskému průsmyku

Ďalší parádny kúsok od dvojice Tomančák + TheoKojak,chalani len tak ďalej,zaujímavé foto,zaujímavý článok. :ejha:

Príspevkov: 1011
11.08.2008 16:21 11.08.2008 16:21
ECHT GOLD

Bocco:...a to je teprve začátek... (ne já s tím nemám nic společného, jen jsem to cenzuroval a dával na web :nezna: )

Ale je to moc pěkné počtení a pokoukání :super:

Alekšince
Príspevkov: 7383
11.08.2008 17:03 11.08.2008 17:12
Re: Přes Vlárský průsmyk k Lupkowskému průsmyku

Krásne.....v týchto miestach som ešte nebol, ale rád sa motám o kúsok ďalej okolo Svidníka a Dukly. Tie hory a Bohom zabudnutý kraj je nádherný... :super: :super: :super: