 Nejstarší železniční přechod mezi Moravou a Slovenskem je ve Vlárském průsmyku. Jeho historie sahá až do poloviny 60. let 19. století, kdy byl zveřejněn záměr stavby dálkové železnice, později známé jako Českomoravská transverzální dráha.
Ta měla, tehdy ve velmi neobvyklém západně-východním směru vzájemně spojovat jižně položená města – Domažlice, Klatovy, Horažďovice, Písek, Tábor, Jihlavu, Brno, Kyjov, Bzenec, Uherské Hradiště, Uherský Brod a zemskou hranici s Horními Uhrami, jmenovitě pak blízkým Trenčínem. Projekt dostal technicky i politicky zelenou až za dvě desetiletí, mj. po přijetí zákona o výstavbě vedlejších tratí. Možnosti výrazně snížit stavební náklady bylo při náležitě využito – i když jak později vyšlo najevo, na úkor dopravní výkonnosti a rychlosti.
O definitivní trasování tzv. Vlárské dráhy se zasloužily dvě původní lokálky z počátku 80. let 19. století, a to (dnešní názvy) Staré Město u Uherského Hradiště – Uherský Brod a Moravský Písek – Kyjov. Obě začala záhy provozovat i vlastnit Společnost státní dráhy (StEG), která transverzální dráhu postupně budovala. Název popisovaného úseku transverzálky vyplývá z přechodové stanice Vlárský průsmyk, ležící přímo na zemské hranici Rakouska a Horních Uher. Navazující 15 km dlouhý a údolím řeky Vláry vedený uherský úsek do Trenčianske Teplé, ležící na Povážské železnici (1883) vybudovala rovněž společnost StEG. Provoz na souvislém úseku z Brna do Uherského Brodu byl zahájen 10. 10. 1887 a o rok později, tedy 28. 10. 1888 byla zprovozněna nejvýchodnější část trati. Ve stejné době byly uvedeny poslední stavěné úseky i na jihozápadě Čech, takže tento okamžik můžeme považovat za faktickou dostavbu transverzálky.
Prvotní období se třemi páry vlaků nebylo nijak hektické, ale na svoji dobu ani ne zanedbatelné. Přesně na den po 30 letech od otevření se vznikem samostatného Československa stává „Vlára“ vnitrostátním spojením, které rychle nabývá na významu, ale stavebně-technickými parametry nemůže ani zdaleka vyhovovat kladeným nárokům. Navíc rozsáhlé povodně v roce 1919 na čas přerušily provoz od Kunovic po Tr. Teplou. V důsledku toho se stavěly provizorní stavby, nebo prováděly přeložky v ohrožených částech, ponejvíce u Bylnice a Svatého Štěpána v údolí řeky Vláry.
Další nárůst přepravy i důležitosti nastal koncem 20. let, kdy se otevřela jedna z nových spojnic, jejichž stavbu ukládal zákon z roku 1920. Šlo o trať Vsetín – Horní Lideč – Bylnice, otevřenou 21. 10. 1928 a tímto napojením se z Vláry stal důležitý vnitrozemský tah. Umožňoval dopravu ze střední a severní Moravy na západní Slovensko a dále a oproti úseku Bylnice – Kunovice šlo o zcela jinak řešenou stavbu s příznivějšími sklonovými a směrovými poměry. Bylnický uzel na sebe převzal dřívější důležitost sousedních stanic Vlárský průsmyk i Bohuslavice nad Vláří, kde bývala původní výtopna, jejíž stroje obsluhovaly příhraniční úsek a prováděly postrky na vrcholy vlárské trati u Pitína.
Ve 30. letech připadal i tento úsek vlárské dráhy v úvahu na položení druhé traťové koleje a současně zlepšení parametrů, ale dostavba tratí přes hřeben Bílých Karpat i Lyským průsmykem tomu dala zapomenout. Především však tragické události přelomu let 1938 a 1939, když je 14. 3. 1939 nejprve vyhlášen samostatný slovenský štát a o den později je německými vojsky obsazena zbylá část českých zemí. Vzniká zde Protektorát Čechy a Morava, později státní dráhy působí pod názvem BMB/ČMD – Českomoravské dráhy. Výměnnou stanicí je stanovena Bylnice, kam ve válečných letech zajíždějí lokomotivy tehdejších Slovenských železnic (SŽ). Rytmy pravidelné dopravy jsou narušeny čím dál častějšími vojenskými transporty ke konci války, po níž se provoz vrací do normálu.
Poválečná léta byla ve znamení rozkvětu místní i dálkové osobní dopravy a kromě nezbytných osobních vlaků zde jezdily rychlíky v základní relaci Brno – Tr. Teplá, které pokračovaly až do Nových Zámků, nebo jejich přímé vozy přecházely na rychlíky směr Bratislava a Košice. Začal jezdit též motorový rychlík Olomouc – Valašské Meziřící – Bylnice – Bratislava. Později, v 80. letech, vycházel odpolední rychlík z Tr. Teplé nejen do Brna, ale ve vybrané dny až do Prahy a v 90. letech zamířil dokonce do Liberce. Posilový rychlík „Moravan“ Bylnice – Praha (v pondělí přes Vsetín TAM, v pátek přes Brno ZPĚT) vycházel počátkem 90. let již z Trenčína. Oproti tomu byla nákladní doprava poměrně chudší, což bylo dáno nevhodností pro trasování těžkých tranzitních vlaků. Ty zčásti suplovaly tři páry manipulačních vlaků Tr. Teplá – Veselí n. Mor. Nákladní tranzit však najížděl od Horní Lidče v Bylnici a šlo o ucelené vlaky do Horného Srnia, Nemšové – nebo i dále.
Rozdělení Československa zastihlo okolí Vlárského průsmyku již v době útlumu nákladní dopravy, takže zastavení přechodu zátěže už nebylo tak citlivou záležitostí. V podstatě se dojezdil starý GVD 1992/93 a s novým již nebyly žádné nákladní vlaky přes hranice plánovány. Zůstala pouze vnitrostátní přeprava a vozové zásilky, pokud ovšem převpravci zůstali věrni železnici, obíhaly oklikou ke svým příjemcům. Rokem 1993 začalo působení policejních a celních orgánů, sídlích ve stanicích Vlárský průsmyk a Horné Srnie a obvykle své vlaky odbavovaly přímo ve stanicích během pobytu, nebo je mezi Bylnicí a Tr. Teplou doprovázely – zejména u přímých rychlíků. Záleželo na vlaku i dni. Při zastávce Štěpán byla postavena poměrně velká služebna Policie ČR – kde bylo oddělení pohraniční a cizinecké policie. Její chování se různilo – někdy mívalo až přátelský charakter, jindy se míra důležitosti předčila hlavní a vysoce frekventované přechody. Charakter osobní dopravy se však vyvíjel dál a jak už to v odlehlejších oblastech chodívá, bohužel sestupným trendem. Už v roce 1993 končí Sp a Os vlaky od Brna v Bylnici, dále pokračují jen rychlíky do Tr. Teplé a vybrané osobní vlaky. Postupem času se část přestupů mezi osobními vlaky přesouvá do Vlárského průsmyku, kde probíhá odbavení přímo na perónu. Vozba je rozdělena tak, že ČD naplno obsluhují úsek do Bylnice, kam zase zajíždějí náležitosti ŽSR, které tak obsluhují i vnitrostátní body Vlárský průsmyk a (Svatý) Štěpán. Pouze s jedním párem a po jeden rok jezdí teplanské vozy řady 850 do Veselí nad Moravou a výměnu kilometrů dlouhodobě zajišťují lokomotivy řad 751 LD Veselí n. M. a 750 LD Brno v čele rychlíků Brno – Tr. Teplá.
V roce 1997 začalo střídání lokomotivních čet na vozidlech ČD, která pokračovala dál na Slovensko – tehdy šlo o řady 842 a 754, výjimečně 742 a 751. V červenci téhož roku po vleklých jednáních dochází ke vzájemné výměně území mezi ČR a SR. Osada Sidonie podél říčky Vlárky je nově součástí ČR a s ní část drážního pozemku ve stanici Vlárský průsmyk, ohraničená mostem přes říčku Vlárku a kolejištěm od mostu k vjezdovému návěstidlu od Tr. Teplé. V květnu 2000 však končí i zbylá mezistátní vozba a veškerá výměna cestujících je prováděna v zapadlé staničce mezi kopci, která byla dříve z projíždějících rychlíků jen sotva potřehnutelná.
Další vývoj se nesl ve znamení dalších útlumů na obou stranách hranice, především se rok od roku snižoval počet vlaků, pokračujících z Horného Srnia do Vlárského průsmyku. Přitom slovenský vnitrostátní úsek zůstal poměrně dost frekventovaný, třebaže nepříjemným okamžikem bylo vynucené zastavení osobní dopravy na lokálce Nemšová – Lednické Rovne v lednu 2003. V prosinci 2007 došlo k dalšímu zásadnímu kroku. ZSSK výrazně omezily počet přeshraničních vlaků, kolísajících mezi 2 až 4 páry podle dne a sezóny. ČD změnily cílovou stanici spěšných vlaků, které končí v Bylnici a dál na hranici pokračuje návazný spoj. Ve vztahu k cestující veřejnosti je to jistě nedobrá zpráva, po níž bude možné konstatovat, že pro malý zájem (odrazených cestujících) se bude zredukovat další, dosud existující spojení napříč Vlárským průsmykem. V novém GVD 2008/2009 je trend horší o to, že spěšné vlaky z Brna míří do Uherského Hradiště, odkud budou s přestupem navazovat osobní vlaky dál na východ, který jak vidno, málokoho zajímá. Přímé spojení Vlárského průsmyku a Brna je kromě dvou vlaků a třetí nedělní posily již minulostí.
Popisovaný přechod tedy zůstává i 120 let po svém otevření ve svojí třetí podobě i nadále přechodem, třebaže s nejmenším zatížením ve svojí historii. Věřme, že i přes nepřízeň vrcholného vedení příslušných železnic a doby zůstane nejen zachován, ale že se pro něj najde vhodné využití.
Cesta k Vlárskému průsmyku nemůže začít nikde jinde, než v metropoli jižní Moravy – v Brně. Pod zdejšími siluetami, Špilberkem a Petrovem, se 19. 9. 1993 míjely lokomotivní krasavice 475.101 na postrku okružního vlaku a 751.180 s Os 4109 do Bylnice.
Veselský uzel je přesně v polovině cesty mezi Brnem a Tr. Teplou. Zdejší funkcionalisticky pojatá nádražní budova z konce 40. let dodnes vyhlíží moderně. Dlouhým peronům by jistě slušely i delší soupravy, jako Ex 522 „Mojmír“ do Prahy, ale dnešku náleží spíše kratší motorové soupravy.
Nedílnou součástí tzv. Vlárské dráhy je veselské depo, které se největší měrou podílelo a podílí na její obsluze. Večer 23. 9. 2005 se v rámci oslav 120. výročí jeho založení sešel konvoj historických vozidel, s nimiž je spjata nedávná minulost Vláry. V pořadí za sebou stojí T 478.1001, T 478.1002, 742.320, 771.069, 830.018, M 131.1463 a 850.010.
Kunovice bývaly důležitou přestupní stanicí, než většina vlaků zamířila Kunovickou spojkou od Brna do Uherského Hradiště. Dne 18. 8. 2003 sem vjíždí motorový rychlík č. 722 z Vlárského průsmyku do Brna. Atypické tvary napovídají, že je veden prototypem 850.001. V pozadí znatelná dosluhující návěstní mechanika.
Pitínské „esíčko“ poprvé – perfektně udržovaný stroj 754.012 stoupá 15. 10. 2000 s odpoledním R 721 „Vlára“ s pitínským kostelem v pozadí.
Další klasika „Vlárské dráhy“ – rudý stroj 754.066 sjíždí po úbočí pitínského kopce s již vnitrostátním R 722 a počeštělým názvem „Javořina“odpoledne 25. 8. 2002
Sedlem mezi dvěma vrcholy u Hostětína projíždí 19. 10. 2008 „Krasomila II.“, tedy 754.037 s nedělně posíleným Sp 1730 Bylnice – Brno.
I tímto zapomenutým koncem „Vláry“ jezdily slušné nákladní vlaky – 23. 5. 1996 stoupá stroj 742.076 s manipulačním vlakem od Slavičína k vrcholovému bodu trati.
Mimořádné křižování ve Slavičíně z důvodu zpoždění R 723 „Javorina“, vedeného strojem
754.063. Proti stojí MOs 14106 s veselskou „ponorkou“ 851.021. Píše se květnen 1996.
Údolím Vláry mezi Divnicí a Bohuslavicemi projíždí na 23. května 1996 odpolední R 923 „Vlára“ Brno – Trenčín, vedený strojem 749.254.
Ke koloritu odstrčeného okolí Bohuslavic nad Vláří patřily vlečky zdejšího vojenského útvaru a sousední zbrojovky. V říjnu 2005 posunuje kolem výpravní budovy armádní lokomotiva 742.529.
Mírné zpoždění vlaku z Horní Lidče do Bylnice umožnilo 7. 5. 1997 tento snímek s oběma vjezdovými návěstidly v poloze, dovolující jízdu. Po dolní koleji od Brna vjíždí „ponorka“ 851.028. O tři týdny později byla se všemi sestrami převedena do Olomouce.
Zatímco v letech 2005 - 2007 bylo v delších pracovních dnech možné spatřit taková setkání, dnes je návštěva „brejlovce“ v Bylnici malým svátkem. Takto 2. 8. 2005 pózují 754.013 s Os 4376 Vlárský průsmyk – Bojkovice a 754.067 na soupravě ranního Sp 1722 do Brna.
V polovině 90. let ještě zajížděly teplanské vozy až do Bylnice, jako dvojice 850.047 a 850.018 ŽSR dne 19. 5. 1996. Ve vztahu k těmto vozům: vůz 850.047 se později přečísloval na 850.006 a dnes je majetkem krnovského Olpasu. Ovšem postrkový vůz 850.018 není totožný s dnešní „Túlavou“ 850.018 II. Pod jejím označením se totiž nachází původní vůz M 286.0005/850.005.
Zastávka Štěpán ještě bez přídomku „Svatý“ a vůz 850.006 ŽSR dne 19 května 1996. Tato původní „šestka“ byla o pět let později pod číslem 850.041 v domovském depu zrušena a sešrotována. Původní vůz 850.041 si nové identity (850.006 II) dlouho neužil, byl zakrátko také zrušen. Nakonec se pod číslem 850.006 III zachránil nejmladší a snad i nejzachovalejší vůz ZSSK – 850.047, dnes zrestaurovaný s retro označením M 286.0006.
Už zavedené přesedání ve staničce Vlárský průsmyk. Dne 3. 4. 1999 zde postává vůz 850.004 ŽSR, v pozadí tvarově shodné vozy řady 050/Bmx na návazném MSp 1926 do Brna.
Zapadajícím sluníčkem ozářená „Bondovka“ 754.007, stojí ve Vlárském průsmyku 14. 7. 2002 s nedělně zesíleným R 724. Kromě nedělí jezdí tento večerní spoj v motorových soupravách již od května 1995.
Jiná podoba přestupů ve žst. Vlárský průsmyk – do večerního MSp 1736, vedeného vozem 842.036, přestupuje 12. 5. 2006 frekvence od přípojného vlaku z Tr. Teplé, který dovezl vůz 850.006 III ZSSK. O měsíc později jeho působení u slovenských železnic nadobro skončí.
Žhavá současnost – příhraniční dopravu ze slovenské strany zajišťují motorové vozy řad 810 a 811, často již v novém firemním nátěru ZSSK. Takto byl vybarven i vůz 810.649, zachycen 30. 5. 2008 ve Vlárském průsmyku.
Dvojice vozů 850.006 a 850.040 ŽSR přejíždí 19. 5. 1996 ještě původní česko-slovenskou státní hranici ve Vlárském průsmyku. Tu tvořil most přes říčku Vlárku.
Historický okamžik – prototyp 751.002 v poslední den starého GVD 1999/2000 na síť ČD vrací soupravu mezistátního R 920 „Javorina“. Mostní konstrukce na snímku dole je původní hranice ČR/SR z let 1993 – 1997.
Od prosince 2007 zajíždí na Vláru i nově heršpické prototypy řady 842, jako zrovna 842.002, sestavující 30. května 2008 soupravu MSp 1724 do Brna. Atypické konstrukce na odjezdových návěstidlech jsou regionální specialitou – zvýšená prašnost cementárny a častější čištění optiky vedlo ke zřízení těchto manipulačních plošin.
Čerstvou květnovou zelení a podél údolím Vláry projíždí 27. 5. 2000 prototyp s retro označením T 478.1002 v čele 921 „Javorina“ směrem Trenčianska Teplá. Zbývá jen dodat – toho dne z Brna přímo do Teplé naposledy.
Na jaře 1996 patřila vozba páru mezistátních rychlíků 923/922 „Vlára“ Brno – Trenčín a zpět lokomotivě 749.252. Tak tomu bylo i 28. 5. 1996, kdy opouštěla stanici Horné Srnie a podél rozvodněné Vláry se „Vlára“ blížila ke svému cíli.
Vůz 850.047 ŽSR pod vápencovým lomem u Horného Srnia míří k sousední stanici Nemšová, květen 1997.
Motorový vůz 850.004 ŽSR je odpoledne 7. 5. 1997 v Nemšové předjížděn rychlíkem č. 923 „Vlára“, který vedla lokomotiva 754.009 ČD.
Dopoledne 4. ledna 2003 se v Nemšové zdraví železničáři i dosluhující motorové vozy 830.228 a 830.209 ZSSK. Zatímco 830.228 míří z Vlárského průsmyku do Tr. Teplé, tak 830.209 jede z Tr. Teplé do Lednických Rovní.
„Skládací“ vlak – do Nemšové přijíždí odpoledne 30. 1. 2003 souprava z Tr. Teplé, jejíž přední část zamíří do koncové stanice Lednické Rovne. Zatímco lokomotiva 742.387 tam převezme svůj nákladní vlak, vůz 830.209 s vozem řady 050 se bez otáčení za chvíli vrátí. Zavěšený vůz 850.004 bude po odpojení pokračovat z Nemšové do Vlárského průsmyku.
Pohled na nákladní flotilu teplanského depa – v červnu 1998 zde vidíme obě dlouhodobě přidělené lokomotivy 751.131 a 751.204, dvojici domácích 742, další tabulek zbavenou traťováckou 742.6 a nakonec ještě vojenskou „rosničku“ řady 710 v barvě khaki.
Jakoby pohled z učebnice železničního dějepisu – 28. května 1990 se v Trenčianske Teplé míjejí veselské lokomotivy T 478.1213 a T 478.1064. Zatímco ta vpravo už čeká s R 722 na odjezd, ta o poznání opotřebenější teprve přijíždí s Os 14105.
Jiná podoba „skládacího“ odpoledního MOs 3504 před odjezdem z výchozí Tr. Teplé dne 3. 4. 1999. Přední část vlaku, 742.386 + 850.014, pojede do Lednických Rovní. Za nimi je řazen vůz 850.004, jedoucí do Vlárského průsmyku. Nakonec 850.038 v závěsu s ním pojede spojen do stanice Horné Srnie, odkud se po chvíli vrátí zpět.
Pod siluetami Brna jsme cestu začali, pod monumentem Trenčína ji také skončíme. Dne 12. 5. 1996 zde jízdu R 923 ukončil stroj 749.252 a protože je neděle, je připraven odjet jako Sv 2881 do Tr. Teplé, odkud odjede jako R 924 do Brna.
Autor textu a foto : Leoš("čerstvý otíc") ,spr. :
| 
