Po nedávném příspěvku o výstavě „Na prvej koľaji pozor !“ zaúřadovala jeřábová technika u jiné parní lokomotivy – a trochu větších rozměrů a hmotnosti. V nedalekém a přitom dnes tak vzdáleném pohraničním městečku Veselí nad Moravou se po několika desetiletích změnily souřadnice u doposud pomníkové parní lokomotivy s označením 200.1172.

Ale začněme popořádku: Před nedávnem se objevil zájem o renovaci a v případě proveditelnosti i zprovoznění parní lokomotivy, známé pod číslem 200.1172. Tato malá dvounápravová mašina byla v roce 1922 vyrobena lokomotivkou Krauss & comp. v hornorakouském Linci. Bylo jí přiděleno výrobní číslo 1172 a podle dosavadních zjištění byla pořízena cukrovarem v Čelechovicích na Hané. Tato obec se nachází přibližně 10 km od Prostějova a železnice sem dospěla před rovnými 120 lety – v roce 1889, kdy byla otevřena tzv. Moravská západní dráha Prostějov – Chornice – Třebovice v Čechách, včetně odboček Chornice – Velké Opatovice a Kostelec na Hané – Čelechovice na Hané. Tamní cukrovar již léta neslouží svému účelu, ale ruiny rozsáhlého objektu zde stojí dodnes. V roce 1976 tam uvedená lokomotiva dosloužila a nedlouho poté byla získána tehdejšími ČSD. Účelem bylo vybudování stylového lokomotivního pomníku v Lokomotivním depu
Veselí nad Moravou, kam byla motorovým vozem řady M 131.1 dotažena.

Patrně roku 1978 stanula na pomníku na volném prostranství před depem, stala se nejen jeho součástí, ale i dokonalým orientačním bodem a symbolem. A zřejmě až tehdy se na ní objevilo klasické označení podle Kryšpínova systému. Řada 200 byla odvozena ze základních parametrů, sériové a pořadové číslo 1172 není ničím jiným, než-li přeneseným výrobním číslem. Obvykle totiž vlečkové lokomotivy ani označení podle zvyklostí ČSD nenosily, často jen jména, pořadová čísla, někdy vymyšlené a často i duplicitní označení, anebo také vůbec žádné. Parta strojvedoucích a cvičáků, kteří se o její záchranu zasloužili, se o ni starala časem odešla na věčnost a tak nebylo ani správců, a ani pamětníků, kteří by dnes spolehlivě podali výklad. Naposledy lokomotiva zazářila novým lakem na jaře 2000, zásluhou členů občanského sdružení Společnost železniční, výtopna Veselí nad Moravou. Od té doby ale dál chřadla, vystavena počasí i nenechavcům. Rostoucí historická hodnota však nedávno vedla k přehodnocení a „Kraussce“ svitlo na lepší časy. Po předchozí dohodě DKV Brno, Drážního úřadu a Železničního muzea v Lužné u Rakovníka se naplánovalo přemístění zpět na koleje, detailní prohlídka a na jejím základě další jednání.

Na 5. listopadu 2008 bylo tedy naplánováno neobvyklé cvičení Hasičského záchranného sboru Správy železniční dopravní cesty (HZS SŽDC, donedávna ČD). K depu dorazil automobil Tatra 815 s jeřábem AD 20 a servisní vůz Avia 30. Po najetí autojeřábu k pomníku a pověšení na textilní lana bylo zjištěno, že i tato nevelká a provozních hmot oproštěná lokomotiva je nad síly „dvacetitunky“. Zvláště s ohledem na vyložení ramene a snížení únosnosti. Takže první pokus byl opravdu pojat jen cvičně.

O dva dny později se dostavil trochu jiný stroj, osmikolový speciál značky Liebherr s únostností až 70 tun (!). Ve veselském depu nebyl prvně, už v prosinci 2006 se s jeho pomocí zavazoval motorgenerátor do opravované lokomotivy 751.002. Tentokrát zaujal pozici ještě doslova na ulici. Pomocí všech natáčivých kol se otočil prakticky na místě. Parní lokomotivě se pod vnitřním rámem – tedy nejsilnějším konstrukčním prvkem - podvlékla ocelová lana a z horní strany se spustily masívní řetězy s háky. Následoval odhad těžiště, přesné vedení lan, podložení dřevěnými trámci a zkušební napnutí lan. Doslova půl hodiny po příjezdu autojeřábu se lokomotiva začíná nadzvedávat a vzápětí se otáčením jeřábu pomalu přemísťuje na rozcestí k depu. Celá akce, mající velice hladký průběh, je samozřejmě sledována zaměstnanci depa i náhodně kolemjdoucími. Kolem jedoucí řidiči aut pomalu zapomínají zvládat ostrou zatáčku na cestě směr Kozojídky. Po necelých šesti minutách ve vzduchu je „Krausska“ opět na zemi. Následuje přejezd autojeřábu na další pozici, protože cílem je dopravit lokomotivu do objektu depa. To se daří postupnými kroky, když je na příjezdové cestě za sebou mašina i jeřáb, který ji pozvedne a posunem tubusu pomalu po zemi potahuje. „Kraussce“ byla promazána ložiska u dvojkolí, takže se kola celkem hladce otáčejí, i s táhlovím. Když je mašina už větší vzdálenost od jeřábu, tak se tento uvolněním patek spustí na kola, popojede, vykloní rameno více vzhůru a popotahování pokračuje. Za branou je lokomotiva naposledy objeta, jeřáb si ji pomalu úzkým prostorem protáhne mezi sebou a budovou olejny a krátce po třinácté hodině odpolední parní oř dosedá na kolejovou síť depa.

Tímto poměrně neobvyklý transport končí, další dějství se bude odvíjet podle teprve plánované prohlídky kotelním komisařem, takže je zbytečné cokoliv předpokládat. Nezbývá ale, než malé „Kraussce“ popřát brzkou renovaci, ať už do vystavovatelného, nebo dokonce provozního stavu.